Článek analyzuje Nietzschovu reflexi Lutherova myšlení. Zaměřuje se především na čtyři hlavní aspekty toho, jak Nietzsche Lutherovi rozuměl:
1) jako ničitele církve;
2) jako nemožného kněze;
3) jako zakladatele němectví a
4) jako barbara ducha. Druhá linie textu poukazuje na to, že následné dějiny německého národa byly do značné míry předurčeny "absencí sebetvorby", která je zakotvena v Lutherově bipolární antropologii odehrávající se výhradně mezi hněvem a milostí.