Abstract
V rozsáhlém díle současného spisovatele Dmitrije Bykova se objevují mnohé významné milníky ruských dějin, skutečné osoby i události však autor mísí s vymyšlen ými, a tím narušuje stereotypní nahlížení minulosti. Ve svém románě "Orfografija" (Orfografija, 2003) se vrací do roku 1918, kdy je bolševickým "lednovým" dekretem zrušen pravopis (ve skutečnosti byl pravopis pouze reformován v říjnu 1918), a sleduje události, které následují, a to především vznik komuny filologů na Jelaginském ostrově. Část románu se odehrává v Krymu, který se zprvu zdá být protikladem studeného a hladového Petrohradu.
Velmi rychlá změna zdejších vládnoucích pořádků v Bykovově podání hraničí až s fraškou, kdy tragické je banalizováno a částečně vysmíváno, ale tím i nahlíženo z nové perspektivy. Do popředí tak vystupuje všeobecná morální destrukce, v níž zrušení pravopisu předestírá ztrátu veškerých dřívějších pravidel, a následnou zvůli a teror.