Charles Explorer logo
🇨🇿

Split-bolus technika podání kontrastní látky u pacientů s polytraumatem užívaná na KZM FNP a LF UK

Publikace na Lékařská fakulta v Plzni |
2018

Abstrakt

Pacienti přivezení na Urgentní příjem s podezřením na polytrauma lze vyšetřit několika způsoby. Není-li klinické podezření na závažnější poranění, lze zahájit diagnostiku sérií RTG snímků a ultrazvukem, CT pak lze indikovat při podezřelém nálezu.

CT vyšetření se však stalo téměř rutinní záležitostí, lze totiž velmi dobře zjistit mimo jiné jak poranění parenchymových orgánů, tak cévních struktur. V neurgentní diagnostice je zpravidla nutné dvojfázové CT vyšetření - arteriální fáze pro možnost zhodnocení cév a venózní fáze pro zhodnocení parenchymových orgánů.

Při urgentním vyšetření je však nutné pacienta rychle vyšetřit a rychle zhodnotit získaná data. Jednofázové vyšetření tyto podmínky splňuje.

Abychom však dosáhli diagnostické kvality zobrazení jak cévních struktur, tak parenchymových orgánů, je nutné upravit podání kontrastní látky. Při jednofázovém podání bolusu kontrastní látky (KL) lze dosáhnout pouze kvalitního zobrazení tepen, nebo kvalitního zobrazení žil a parenchymových orgánů.

Při podání vícefázového bolusu KL (tzv. technika split-bolus) lze dosáhnout kvalitního zobrazení, které má v jedné sadě dat kvality vyšetření jak arteriální, tak venózní fáze. V současnosti naše pracoviště, které je součástí Urgentního příjmu, užívá CT přístroj Somatom Drive (Siemens, Erlangen, Německo) a užívaný polytrauma-protokol zahrnuje nativní CT hlavy a krční páteře následované postkontrastním jednofázovým vyšetřením od baze lebky pod symfýzu s technikou "split bolus".

Po prvotním podání 26 ml fyziologického roztoku (dále FR) je podáno 63 ml KL rychlostí 2,6 ml/s, dále 7 ml KL rychlostí 0,2 ml/s a poté 30 ml KL rychlostí 4 ml/s, následoval záplach 50 ml FR stejnou rychlostí. Od aplikace KL je monitorován vývoj denzity v aortě, poté co se denzita zvýší o 100 HU je spuštěno skenování.

Výhodou tohoto vyšetření je kratší doba akvizice dat, menší množství řezů, které lze rychleji zhodnotit, a nižší radiační zátěž, což je významné zejména u mladších pacientů. Na našem pracovišti nadále zkoumáme možnosti optimalizace tohoto protokolu, v tomto příspěvku se budeme zabývat zejména kvantitativním zhodnocením této metody a jejím porovnáním vůči standardnímu dvojfázovému vyšetření.