V současnosti je prokázáno, že úloha B lymfocytů v obranném i poškozujícím zánětu je daleko komplexnější než tvorba protilátek po antigenní stimulaci. B lymfocyty jsou významným zdrojem regulačních i efektorových cytokinů.
Kromě schopnosti rozpoznat antigeny prostřednictvím BcR jsou schopny rozpoznávat signály nebezpečí a poškození, které následně zpracují a prezentují T lymfocytům v podobě antigenních peptidů navázaných na molekuly HLA. Bylo překvapením, že biologická terapie monoklonální protilátkou antiCD20 (ocrelizumab) prokázala v klinických studiích vysokou účinnost v léčbě roztroušené sklerózy.
Různá biologika antiCD20 rozpoznávají stejnou molekulu B lymfocytů. Liší se však zásadně ve struktuře a posttranslačních modifikacích.
Tyto vlastnosti významně ovlivňují bezprostřední i dlouhodobé nežádoucí účinky terapie antiCD20 v léčbě roztroušené sklerózy.