Abstrakt
Roztroušená skleróza (RS) je považována za imunopatologické neurodegenerativní onemocnění, v jehož patogenezi jsou zapojeny především abnormálně polarizované T lymfocyty subsetů Th1 a Th17. Nově bylo prokázáno zvláště na základě výsledků klinických studií, v nichž byla potvrzena klinická účinnost protilátek cílících na molekulu CD20 specificky vyjádřenou pouze na zralých B lymfocytech, že integrální součástí poškozujícího zánětu u nemocných s RS jsou také B lymfocyty.
Ty mohou tvořit autoprotilátky, které jsou po vazbě na struktury CNS aktivací komplementového systému nebo fagocytózy odpovědné za jejich poškození. B lymfocyty jsou však především mimořádně účinnými buňkami schopnými předkládat antigeny T lymfocytům a podmínit jejich abnormální funkční polarizaci.
Aktivované B lymfocyty lze prokázat ve zvýšené míře v mozkovém parenchymu nemocných s RS. U pacientů s primárně progresivní formou RS byly na mozkových obalech prokázány terciární lymfoidní struktury tvořené především B lymfocyty.
Rozsáhlé klinické zkušenosti s aplikací biologické terapie anti-CD20 v jiných indikacích ukazují, že bezprostřední i dlouhodobý klinický účinek této terapie je podmíněn unikátními vlastnostmi jednotlivých použitých protilátek. Okrelizumab se v tomto ohledu v léčbě RS jeví být jako nezastupitelný.