Abstrakt
Standardní léčba středně těžkého až těžkého perzistujícího astmatu spočívá v protizánětlivé léčbě inhalačními kortikosteroidy v kombinaci s dlouhodobě působícími bronchodilatancii a antagonisty leukotrienů. Část pacientů, i přes paušálně podávanou terapii, nemá svou chorobu pod kontrolou. V posledních dvou desetiletích dramaticky stoupl počet studií s užitím biologické léčby.
V klinické praxi jsou nyní dostupné tři molekuly se selektivními přístupy k alergickému a eozinofilnímu zánětu dýchacích cest. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi biologická léčba, která cílí na dráhu interleukinu-5 (mepolizumab, reslizumab) nebo na imunoglobulin E (omalizumab), významně zlepšuje kontrolu nad astmatem.
Přidání nových molekul do léčby těžkého onemocnění vyžaduje zkušený klinický úsudek, neboť molekuly se v některých účincích překrývají. Přehled shrnuje současné i budoucí možnosti biologické terapie v léčbě nemocných s těžkým astmatem.