Abstrakt
Z historického pohledu byly pozitivní účinky statického strečinku někdy až nekriticky nadhodnocovány, což se projevovalo mimo jiné i ve struktuře rozcvičení před výkonem. Současný pohled je vůči aplikaci statického strečinku a jeho vlivu na pohybový systém kritičtější s důsledkem redukce jeho zařazování v úvodní části tréninkové jednotky a naopak jeho častějšího zařazování na konci tréninku.
Studie a výzkumné projekty k tomuto tématu se však ve svých závěrech mnohdy rozcházejí a nejasnosti v teoretické rovině mohou být podkladem nesystémových přístupů v praktických aplikacích. Dotazníkové šetření provedené u 163 respondentů z různých sportů prokázalo, že u 79 % z nich je statický strečink stále pravidelnou součástí rozcvičení.
Největší četnost (100 %) vykázaly esteticko-koordinační sporty (gymnastika, aerobik) a úpoly (90 %). Dominantní roli statického strečinku prováděného v závěru tréninkové jednotky potvrdilo 92 % respondentů, kteří označili jeho pravidelné, nebo nepravidelné zařazování.
Sumárně 58 % respondentů uvedlo, že nebyli informováni o pochybnostech vůči zařazování statického strečinku do rozcvičení. V současnosti není dostatek důkazů, které by podporovaly jeho plošné vyřazení z tohoto procesu.