Abstrakt
Ve formách českých přídavných jmen přivlastňovacích nalézáme řadu nářečních variant. V běžné komunikaci dochází k tomu, že mluvčí často nahrazují smíšené skloňování (vzor otcův) deklinací složenou (vzor dobrý). Článek upozorňuje na skutečnost, že se v dativu singuláru někdy objevuje v případě přivlastňování ženskému posesorovi ve spojení s podstatnými jmény rodu mužského a středního kolokviální koncovka -ě (Divil se babiččině důchodu) namísto spisovné koncovky -u (Divil se babiččinu důchodu).
Na tuto skutečnost upozorňuje pouze minimum českých gramatik.