Abstrakt
K základním etickým principům etnografie patří, že výzkumník seznámí se svou rolí účastníky skupiny, jíž se hodlá stát dočasným příslušníkem a kterou zamýšlí zkoumat. Při použití auto-etnografické metody je ovšem dodržení tohoto principu často problematické, zvláště při výzkumu, který je založen převážně na zúčastněném pozorování ve skupině, kde výzkumník je zároveň hlavním protagonistou.
Mám na mysli konkrétní případ svého terénního výzkumu, kdy jsem se jako majitel a provozovatel bazaru rozhodl nalézt odpovědi na některé otázky, spojené s tím, jak lidé projevují své aktérství při obchodech v bazaru nebo při vyjednávání zástavní půjčky. Tento výzkum je, kromě vyhodnocení vlastních zkušeností, založen hlavně na kombinaci pozorování a rozhovorů se zákazníky.
Jakékoliv předběžné upozornění na probíhající výzkum, nebo dokonce žádost o informovaný souhlas se ale v běžném rozhovoru se zákazníkem jeví jako poměrně problematické, protože s ním jednám primárně jako provozovatel (majitel) a teprve následně vyhodnocuji, zda je (vůbec) možné něco z této interakce použít k výzkumným účelům. Rád bych tuto otázku, kterou jsem prozatím nastínil jen v hrubých rysech, prodiskutoval s ostatními a pokud mají s podobnou situací nějakou zkušenost, rád bych se poučil o tom, jak ji řešit.
Pokud ne, možná bude přínosné upozornit na tento etický problém i další badatele.