Kapitola se zabývá rekognicí osob v trestním řízení jakožto jedním ze zvláštních způsobů dokazování podle §104b TŘ, jehož provedení je výraznou měrou ovlivňováno též judikaturou soudů, zejména pak Ústavního soudu. Autor se zabývá významem rozhodnutí soudů pro provádění znovupoznávání osob, a následně se věnuje jednotlivým klíčovým otázkám, které byly soudy v této souvislosti řešeny.
Stranou nejsou ponechány ani kritické připomínky autora k některým závěrům soudů a jeho úvahy de lege ferenda. V závěru se stať věnuje doporučením, která Ústavní soud přednesl s cílem přispět ke zvýšení důkazní síly rekognice osob v trestním řízení.