Abstract
České politické strany se snaží plnit základní právní povinnost demokratického fungování bez jakéhokoliv probl ému. Tento předpoklad je přirozeně pravdivý obzvlášť v případě parlamentních stran, kterým bude věnována hlavní pozornost.
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat výběr kandidátů v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny 2017 z hlediska organizace stran. Základním zaměřením však bude soustředěno na výběr kandidátů úspěšných stran v národních volbách v roce 2017: ANO 2011, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, Piráti, STAN, SPD a TOP 09.
Vezmeme v úvahu nejen konkrétní české politické souvislosti a reálie jako jsou vznik nových stran, specifika volebního systému a možnost uplatnění preferenčních hlasů, ale také některé dlouhodobé tendence, jako je zahrnutí nečlenů na kandidátní listiny, přičemž velmi důležité jsou i organizační uspořádání uvnitř strany a strategie vnitřního fungování. Na základě údajů z volebních rejstříků budeme zkoumat složení kandidátek s ohledem na sociodemografické charakteristiky kandidátů v souvislosti s preferenčními hlasy a možností opětovného zvolení.
Výchozím bodem pro analýzu budou též údaje poskytnuté v rámci projektu Comparative Candidates Survey.