Příspěvek, vycházející z autorovy diplomové práce, si klade za cíl obohatit metodologickou diskuzi o možnostech studia regionálních dějin pohledem historické sociologie o oblast výzkumu kolektivní paměti a míst paměti. Místa paměti se stala od doby vydání stejnojmenného díla Pierra Nory v roce 1984 nepostradatelnou součástí historického a sociologického bádání v oblasti paměťových studií, a výrazně zasahují a ovlivňují také regionální výzkum.
Ve specificky multietnickém a bilingvním prostoru habsburské monarchie se Norův koncept spojení míst paměti s národní ideologií a historií příliš nehodí, bývá proto nahrazován Assmanovým pojetím "kultur vzpomínání" a lokální identity. Druhá rovina úvah se týká využití konceptů historického vědomí a kulturní paměti.
Pojem historické vědomí, které zavedl v českém prostředí Miroslav Hroch, je vázáno na objektivní a institucionalizovanou historickou paměť. Od historického vědomí se pak v 19. století odvíjel selektivní zájem historické vědy, která měla díky generalizačnímu charakteru sklon zabývat se jen tím, co je vlastní společenství v "celonárodním" kontextu, a záměrně opomíjela některá místa paměti, které formovaly legitimitu a identitu společenství na nižší "lokální" úrovni.
Naproti tomu koncept kulturní paměti, kterou u nás rozpracoval Jan Horský, ctí lokální odlišnosti jednotlivých společenství a uchovává jejich minulost spontánně ve vzpomínkách aktérů mimo instituce. V příspěvku jsou dále prezentovány výhody užití konceptu kulturní paměti pro regionální badatele na vlastním výzkumu krkonošské hory Žalý, která sice nikdy neměla významnou národní minulost, ale v určité době se pro lokální společenství stala klíčovým symbolickým místem paměti, které zakládalo skupinovou identitu přes různou úroveň kulturní vazby a sebeidentifikace "subjektů" (úředníků-topografů, turistů, šlechtického majitele panství) k tomuto místu.