Abstrakt
Článek je příspěvkem do diskuse o opodstatnění etického poznání v sociálních službách. Věnuje se otázkám, čím je etika pro sociální služby, zda a jak, může obohacovat práci v sociálních službách.
Vychází z perspektivy, že v sociálních službách, jakožto náročné, odpovědné a interdisciplinární oblasti profesního působení, která je zaměřena na zkvalitňování života člověka, by měl být kladen zvýšený důraz na formulaci etických otázek a hledání adekvátních odpovědí. Tato perspektiva není samočinná a jejímu potenciálu je věnována část tohoto textu.
Příspěvek je pojat jako teoretická úvaha, která se zabývá jak podstatou etického uvažování, tak hledání odpovědí ve strukturovaném nástinu stěžejních etických koncepcí - konkrétních podnětů, které se ohlížejí na aktuální kontext. Na základě těchto teoretických podnětů článek popisuje možný přínos etického přístupu v konkrétní aplikaci pro sociální služby. Úvodní část se zabývá podstatou etického uvažování v sociálních službách, na kterou navazuje část s vybranými východisky etického zkoumání.
Diskuse se věnuje jistému napětí ve vztahu zaměstnanec v sociálních službách - nositel role vs. soukromá osoba a některými aspekty etických kodexů. Závěr článku reflektuje, že etický rozměr je součástí každého vědomého, svobodného a odpovědného lidského jednání, kdy zvažujeme předpoklady, možnosti a důsledky našeho konání.
Ukazuje nám, že vždy je možno jednat jinak. Teoretické zázemí je čerpáno z pramenů bádání historických osobností i současných etiků (Aristoteles, Buber, Kohák, Sokol, Trojan atd.).