Text zkoumá způsob, jakým čs. ekonomové rozvíjeli během normalizace svou disciplínu. Analyzuje význam tzv. systémové teorie pro komunikaci mezi vědeckou komunitou a státními a stranickými orgány a její kompatibilitu s ideologií reálného socialismu.
Během normalizace nahradil jazyk systémové teorie zapovězené kategorie tržního socialismu 60. let a požíval popularity jak mezi ekonomy, pro které znamenal možnost pokračování ve vědecké (a nikoliv jen ideologické) práci, tak i mezi stranickými a státními byrokraty, pro něž se mohl stát součástí utopie o racionálně řízeném a plánovaném hospodá řství. Text zdůrazňuje též význam udržení odborné ekonomické komunity pro následující období postkomunistické transformace.