Abstract
Publikace zkoumá dopady vyššího zapojení žen do politiky na její obsah či kulturu. Ačkoli je tato otázka v diskusích o zapojení žen do politiky nasnadě a často se o praktických přínosech vyššího zastoupení žen spekuluje, neexistuje dosud komplexní zmapování souvislosti mezi mírou zapojení žen do politiky a podobou politického rozhodování.
Zatímco na teoretické úrovni je téma pokryto v zahraničním i v českém kontextu poměrně široce, empirických ověření hypotéz existuje o poznání méně (viz např. Dahlerup 2014a). Částečně proto, že ženy dosud celosvětově tvoří v politice pouhou pětinu.
Došly jsme k závěru, že je důležité se na argumentaci ve prospěch vyššího zastoupení žen na základě očekávání změny politických procesů či témat podívat kriticky. Položit si základní otázku, jestli není takový přístup sám o sobě diskriminační a nezakrývá podstatu problému - tedy fakt, že je politika stále konstruována podle mužské normy.
Proč by mělo být vyšší zastoupení žen v politice ospravedlňováno poukazem na důkazy, že ženy mění politiku (k lepšímu)? Jinými slovy, ženy v politice stále nejsou brány jako samozřejmost. Jsou na ně kladeny mnohem vyšší nároky a očekávání, což je dáno i tím, že je jejich zastoupení stále tak nízké.
Jsme přesvědčené, že ženy mají legitimní nárok na to být zastoupeny v politice bez jakýchkoliv dalších otázek a spekulací o tom, jakou změnu - kromě toho, že rozhodovací procesy budou demokratičtější - to způsobí. V první části publikace jsou shrnuty základní teoretické přístupy k otázce reprezentace žen v politice, v další pak stav bádání v oblasti praktické aplikace těchto přístupů.
Následuje shrnutí případových studií týkajících se prosazování konkrétních politických agend či procesů - především na úrovni zákonodárných orgánů. V závěrečné kapitole publikace je přiblížen koncept kritické hranice, který vysvětluje, proč je stále problematické konkrétní dopady vyššího zastoupení žen přesvědčivě doložit.