Příspěvek představuje v několika základních bodech historickou antropologii a zaměřuje se na její pojetí v českém prostředí. Historická antropologie od 80. let nabývala na významu a do dějepisectví přinesla nové pojmy a metody, otázky, témata a zaměření na obyčejného člověka, kterému historikové dosud nevěnovali příliš pozornosti.
Historická antropologie převážně v německém pojetí našla ohlas např. u nastupující generace českých historiků, která hledala únik od ideologicky zaměřených hospodářských a sociálních dějin.