Co způsobuje obtíže při poskytování odborných služeb klientům s duální diagnózou? (Spolupráce zdravotních a sociálních služeb-křehké, ale potřebné partnerství)
Abstract
Příspěvek představuje kasuistické případy klientů s duální diagnózou v kontextu reformy psychiatrie, která aktuálně probíhá nejen v oboru adiktologie, ale i v dalších oborech psychiatrie. Jednou z hlavních tezí reformy psychiatrie je "zajištění vzájemné provázanosti zdravotních a sociálních služeb, protože jen tak lze zabránit propadnutí klienta až na sociální dno".
Mezi další teze patří "zlepšení podmínek psychiatrické péče, zajištění možnosti větší sociální integrace potlačováním stigmatizace duševně nemocných ve společnosti nebo dostupnost specializovaných lékařů". Klienti s psychiatrickou diagnózou, kteří zároveň užívají návykové látky, mnohdy putují z jednoho zařízení do dalšího bez efektivní podpory a končí na tzv. "sociálním dně".
V systému adiktologických služeb s touto klientelou obvykle pracují kontaktní centra a terénní programy, kde pracovníci nezřídka nemají a nemohou mít adekvátní odbornost pro péči o tento typ klientely. Co zabraňuje v systému péče o psychiatrické klienty s duální diagnózou nalezení efektivního řešení situace a nabídnutí adekvátních služeb? Je to náročnost této klientely, nebo se jedná o nedostatečnou kapacitu systému a existence adekvátních služeb? Jak vaše zařízení přistupuje ke klientům užívajícím návykové látky, kteří mají zároveň psychiatrickou diagnózu?