Autor analyzuje, zda člen statutárního orgánu osobní společnosti může jednostranně ukončit svou funkci. Zvažuje, zda se na člena statutárního orgánu osobní společnosti vztahuje pravidlo zákona o obchodních korporacích či některé z pravidel občanského zákoníku, které takové právo zakládá.
S ohledem na povahu členství ve statutátrním orgánu osobní společnosti, na odlišnosti osobních společnosti a rovněž s přihlédnutím k provedené zahraniční analýze dospívá k závěru, že ze zákona nemůže člen statutárního orgánu odstoupit ze své funkce. Současně však dovozuje, že takové právo může založit úprava ve společenské smlouvě.
Autor závěrem navrhuje změnu zákonné úpravy.