Abstrakt
Pojetí základních práv a podmínky pro jejich limitování v ČR jsou výsledkem specifické interpretace Listiny základních práv a svobod Ústavním soudem, která odráží jeho širší ústavně-teoretická východiska. Ačkoliv je tato teorie soudem prezentována takřka dogmaticky, konfrontace se zahraniční literatu- rou naznačuje, že tzv. externí teorie Ústavního soudu nachází silnou alternativu v teorii interní.
Ta zpochybňuje takové základní kameny externí teorie, jako je široké pojetí základních práv, princip proporcionality nebo existence konfliktů ústavních hodnot. Přestože interní teorie zatím nemůže tu externí zcela nahra- dit, představuje příležitost přehodnotit současnou pozici Ústavního soudu tak, aby důvěrněji zachycovala úmysl ústavodárce, respektovala politiku zákono- dárce a především brala základní práva vážně.
Optimální model limitování základních práv rozlišuje mezi vymezováním a omezováním základních práv. K vymezování dochází formou bezprostřed- ních vymezení, vymezení původními ústavními normami a vymezení odvo- zenými ústavními normami.
K omezování může docházet toliko zákonnou formou. Podle podmínek pro jejich omezení se základní práva dělí na práva absolutní, nekvalifikovaná a kvalifikovaná.
Pro vymezování i omezování je podstatné, že určují stupeň ústavní ochrany základního práva a předpokládají buď test proporcionality, nebo test racionality zásahu.