Cílem textu je analyzovat shodu mezi náboženstvím jedince a odhadu jeho náboženství blízkou osobou. Respektive, s jakou přesností jsou rodiče schopni odhadnout víru svých dětí a naopak děti víru svých rodičů.
Otázka, kterou si klademe, zní: jaká je shoda představ o (ne)úspěšném přenosu religiozity mezi přímými aktéry (rodič/dítě) v post-socializační fázi. Určení míry spolehlivosti odhadu podle nás naznačuje, zda náboženská socializace funguje.
Tento jev nás zajímá proto, jelikož socializaci chápeme nikoli jako jednosměrný a neproblematický proces, ale naopak ji nahlížíme jako výsledek vzájemných, opakujících se interakcí (rodič/dítě) s řadou dalších intervenujících vlivů. Míru spolehlivosti odhadu chápeme v tomto kontextu jako určitý indikátor vypovídající o náboženské socializaci a i kontinuitě náboženské paměti v rodině.
V předkládaném textu propojujeme teorii socializace a náboženské paměti, kde využíváme konceptualizaci paměti Jana Assmanna. Pro analýzy využíváme data KODINA 2015, u kterých můžeme využít jejich specifickou povahu a to, že jedinci z hlavního souboru jsou doplněni dovýběrem jejich blízkých příbuzných.
Jinak řečeno, pro potřeby analýzy můžeme utvořit dvojice rodič - dítě, které nám umožňují sledovat námi zvolený cíl.