Příspěvek se zaobírá podobami genderové identity ve světle interkulturních elementů a motiviky v tvorbě Ivo Andriće. Zaměřuje se zejména na významové aspekty rozdílnosti v kulturní tradici zachycené Adrićovou poetikou ukotvenou v melancholii fluidního subjektu se sklony k expresivní emanaci iracionálního zla desruujícího harmonické společenství ve vztahu k etickým normám patriarchálního společenství.
Právě ztělesnění imanentního zla lze interpretovat jako autorskou opozici vůči singulární identitě odmítající jakoukoliv hybriditu. Klíčem k interpretaci bude emblematická reprezentace ženské jinakosti ve vztahu ke společenství v povídce Aničiny časy, kde hlavní hrdinka zakládá identitu na podrývání binárních opozic a lze její funkci v textu interpretovat jako poznávací i persvazivní ve smyslu vztahů zachycených v zobrazovaném světě.
Dalším polem interpretace jsou aspekty "cizí" vně-Evropské tradice zpravidla zoprazované sítí předsudků a stereotypů spjatých se "zobrazením druhého" nejen v gendedrové, ale i orientalistické a balkanistické perspektivě.