Příspěvek se zaměří na narativ nové kulturní paměti v chorvatském prostředí devadesátých let dvacátého století, zejména pak na jednotlivé vrstvy utváření, proměny a recepce symbolických konstrukcí této paměti v perspektivě autorek kritických k etnonacional istickým konceptům v post-jugoslávském období, Slavence Drakulićové a Dubravce Ugrešićové. Zatímco u Ugrešićové se závažnost interpretace v reminiscenci na podvratné camp stylizace zaměří na otázku estrády (n)ostalgie a etiky spočívající mj. v odmítání nové sentimentální vizuality genderových rolí legitimizující heteronormativní politiku.
V liberální perspektivě Drakulićové to bude explicitní kritika mytologizace národa a "mlčenlivý" souhlas s rétorikou "nového realismu" národní výlučnosti. Na realizaci nacionalismu a jeho proměnu v kulturní konsenzus v post-jugoslávském, resp. chorvatském intelektuálním prostředí bude nahlíženo z perspektivy širší západoevropské kultury a pozic disentu kriticky hodnotících rétoriku politicky motivované autenticity.