Tedy Balkánský expres či kavárna Evropa?: o paradoxu chorvatské kulturní příslušnosti v esejích Slavenky Drakulićové
Abstrakt
Příspěvek se bude zabývat kulturálními stereotypy ve zobrazování Východu v perspektivě Západu v esejích Slavenky Drakulićové, zejména pak v esejistických sbírkách Jak jsme přežili komunismus a Myš v muzeu komunismu. Zaměřime se na zachycování deklarativního budování chorvatského patriotismu výlučně ve vztahu k západoevropské kultuře a tradici a odmítání lokálních, balkánských či hybridních identit.
Právě proces přibližování a imitace zachyceny v esejích rozebereme z hlediska užvaných rétorických strategií, sloužících zejména ke kritice komunismu a postkomunistického diskurzu. Dalším tématem bude narativ zažívání okrajovosti příslušníka etnika z divokého Balkánu v perspektivě západní intelektuální elity, odrážející intersekcionální vrstvení spjaté se symbolickýcm pojímáním post-jugoslávského prostoru jako orientálného a cizího ke středoevropské tradici a západní modernitě.
Drakulićová jako jedna z čelných představitelek chorvatského feministického hnutí v 80. letech 20. století přichází jako jedna z prvních s feministickou kritikou a je v evropské perspektivně považována za jednu z mála autorek vyhýbající se politizaci narativu, resp. odmítáním konzervativního nacionlismu zůstává zastánkyní racionálního pragmatismu ve vztahu k politickým změnám, což přispívá k její disidentské pozici v chorvatské literatuře