Suverenita je pro Čínskou lidovou republiku (Čínu) jedním z klíčových témat její zahraniční politiky. V tomto textu se zabývám tím, jak tento klíčový pojem a fenomén chápe čínská odborná sféra.
Hlavní otázkou je, jak čínské odborné prostředí přistupuje k suverenitě a jak ji případně teoreticky či konceptuálně rozvíjí. V textu ukazuji, že lze identifikovat jednoznačně dominantní model, který je totožný s takzvaným konzervativním (absolutním, vestfálským) pojetím suverenity.
Zároveň ale v některých specifických případech čínští autoři vykazují poměrně značný stupeň kreativity, a překonávají tak konzervativní pojetí suverenity. Těmito případy jsou vztah Číny k Tchaj-wanu a Hongkongu, propojení mezi suverenitou a lidskými právy a koncept inter-temporálního práva.