Ve studii se zaměřuji na reflexi narativních kvaziargumentačních strategií. Přesvědčivost literární postupů předpokládá, že nebudou tyto postupy jako literární pociťovány (či rozpoznány).
Tuto tezi dokládám na mytologickém úsilí Rolanda Barthese a eseji Václava Havla Moc bezmocných. Oproti skrývané literatuře uvádím pojetí románu Milana Kundery, který reflexí sugestibilních literárních gest zároveň konstruuje alternativní historické emblémy, které se vzpouzí kanonické interpretaci dějin.