Abstract
Jakkoliv je technická základna jen jedním z mnoha faktorů, které se podílejí na výsledné podobě filmu, výzkum technických dějin filmu představuje jednu z důležitých cest k poznání komplexního obrazu národní kinematografie určitého období. Dizertační práce se věnuje zavádění barevného filmu, respektive systému Agfacolor v podmínkách zestátněné kinematografie 40. a 50. let.
Sleduje způsoby, jakými se filmový průmysl adaptoval stávajícím podmínkám a dostupným barevným materiálům, a nakolik se tyto aspekty a omezení, která s sebou používání východoněmecké suroviny přinášelo, promítly nejen do tvůrčích postupů, ale i napříč jednotlivými složkami kinematografie. Na konkrétních příkladech pak přibližuje, jak se tyto obecnější historické souvislosti mohou promítat až do estetické roviny a charakteristického vzhledu filmů, a demonstrovat tak přístup k filmu coby nositeli historického důkazu o době svého vzniku.