Abstrakt
Studium mileniálního očekávání je studováno intenzivně a obšírně. Ovšem překvapivě málo prostoru je věnováno možnému rituálnímu uchopení události konce světa.
Tento článek rozvíjí hypotézu Susan Palmer a Natalie Finn, ve které se obě autorky domnívají, že pro budoucí existenci mileniálního hnutí je klíčový rituální kontext, ve kterém se událost konce světa odehraje. Článek začíná shrnutím dnes již klasického terénního výzkumu týmu Lona Festingera, následuje sumarizací nejvýznamnějších teorií zvládání mileniálního zklamání jako je teorie zvýšené proselytizace (Festinger a kol.), teorie racionalizace (Joseph Zygmunt), teorie spiritualizace (Gordon Melton) atd.. Nově se tato práce zaměřuje na uchopení mileniálního očekávání pohledem rituálních studií.
Argumentuji, že událost konce světa lze chápat podle fuzzy-polytetické definice Jana Snoeka coby rituál. A ačkoli se jedná vždy o do značné míry improvizovaný rituál, lze v něm nalézt univerzální strukturu.
Chápání události konce světa jako rituálu transformace nám umožňuje vnímat mileniální očekávání novou perspektivu jako nikoli konec, ale důležitý moment v procesu vypořádání se s mileniálním zklamáním, nahlédnout nově jeho průběh i strukturálni změny, které v mileniálním hnutí po proběhnutém konci světa nastanou.