Abstract
Publikace František Kupka - legionář a vlastenec přináší přehled tvorby malíře Františka Kupky vztahující se k období první světové války a prvních let nového Československa. Prezentuje Kupkova díla vzniklá pro rozmanitá odvětví, ale za jedním účelem - pomoci zrodu samostatného státu.
Expozice představuje Kupkovy práce pro bulletin České kolonie, návrhy uniforem, řádů a vyznamenání, praporů i státní symboliky, v návrzích i realizacích. Expozice je doplněna archivními materiály, knižními publikacemi a dobovými fotografiemi. "Velká válka" zasáhla do života všech obyvatel Evropy.
Státní symboly doprovázely po celé tisíciletí všechny důležité a klíčové události v dějinách Čechů a Slováků i jejich státních útvarů. Vždy úzce souvisely s vojenskými, a proto byly nedílnou součástí tradic a ceremoniálů československé armády. Často se přeměňovaly z původních funkčních rozlišovacích znamení v masově užívané objekty se silným osobním, citově zabarveným obsahem vyjadřujícím ve zkratce mínění, názory a tužby občanů našich národů.
Vážnost a úcta ke státní, národní a vojenské symbolice spoluvytvářely v minulosti tradice bezprostředně spjaté s bojem národů za nezávislost, demokracii a svobodu. Toto období zásadně zasáhlo též do života českého malíře Františka Kupky, žijícího ve Francii.
Umělec, byť vykořeněný ze své vlasti, se okamžitě chopil příležitosti zapojit se aktivně do její historie a neváhal za ni nastoupit ve svých 43 letech do války. Poznal přímý boj v zákopové válce a zapojil se poté maximálně na diplomatickém poli.
Jako předseda České kolonie v Paříži úzce spolupracoval s představiteli našeho zahraničního odboje - Tomášem Garriguem Masarykem, Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem - a svým úsilím všemožně podporoval československé legionáře. V září 1918 opět vstoupil do aktivní služby v československé zahraniční armádě ve Francii a jako její hrdý příslušník se v roce 1919 vrátil do Prahy.
Legionáři svým obětavým bojem významně přispěli k počátku samostatného Československa. Legionářskou tradici, k jejímuž odkazu se pozdější československé ozbrojené síly hlásily, rozvíjel Kupka dál po návratu do nové republiky.
V československém vojsku Kupka zůstal až do roku 1920, posléze se však rozhodl k návratu do Francie. Svému příteli, malíři Vojtěchu Hynaisovi, v této souvislosti napsal, že sice ztratil čtyři roky tvůrčí práce, ale že jich nelituje.
Zasloužil se o zrod národního státu v míře, která je mezi jeho vrstevníky-umělci nepřekonatelná. V roce 2018 si připomínáme sto let od vzniku Československa a může nás těšit, že toto výročí můžeme slavit nejen s Františkem Kupkou, ale i Paulem Regnardem a střelcem Josefem Dálným.