Abstrakt
Zákonem č. 222/2017 Sb. (dále také "novela") byl s účinností od 15. 8. 2017 omezen soudní přezkum zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen "zákon o azylu") a § 172 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen "zákon o pobytu cizinců") jsou krajské soudy nově povinny řízení ve věci přezkumu zákonnosti zajištění cizinců zastavit, pokud je zajištění ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě.
Toto pravidlo se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Faktické vyloučení jakékoliv soudní ochrany (nezákonně) zajištěných cizinců je však problematické, neboť zajištění (tj. omezení na osobní svobodě) významn ě zasahuje do základních práv a svobod jedince.
Cílem příspěvku je seznámit čtenáře s novou právní úpravou soudního přezkumu zajištění. Nejdříve se v krátkosti pozastavíme nad legislativním procesem přijímání novely.
Dále se zaměříme na důsledky novely a aktuální vývoj judikatury Nejvyššího správního soudu, která na novelu reaguje. Nastíníme, jak se soud vypořádal s aplikací přechodných ustanovení novely v mezitímním období.
Poté se budeme zabývat výkladem pojmu "ukončení zajištění" a otázkou, jak postupovat v případech přezajištění či prodloužení zajištění. V klíčové části příspěvku se zaměříme na problematiku ústavnosti novely a jejího souladu s právem EU.
V této souvislosti se budeme nejprve věnovat dopadům novely spočívajícím v omezení soudního přezkumu již v řízení před krajským soudem, tedy faktickému odepření jakékoliv soudní ochrany. Nejvyšší správní soud nedávno v této situaci shledal přímý rozpor vnitrostátní právní úpravy s právem EU, a toto ustanovení neaplikoval.
Takový postup je v rozhodovací praxi soudů zcela ojedinělý. Dále nás budou zajímat případy omezení soudního přezkumu před Nejvyšším správním soudem, resp. vyloučení soudního přezkumu v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem.
Za pozornost stojí také předběžná otázka, kterou byla v reakci na novelu položena Soudnímu dvoru EU. V závěru příspěvku poukážeme také na návrh skupiny senátorů Ústavnímu soudu na zrušení problematických ustanovení zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců.