Abstrakt
Identifikace žalobce (poškozeného) a žalovaného (škůdce) v řízení o žalobách na náhradu škody způsobené uzavřením zakázané dohody nebo zneužitím dominantního postavení je hlavním cílem tohoto článku. První část se věnuje postavení žalobce a jeho aktivní legitimaci k náhradě škody.
Zabývá se výkladem pojmu "každý" a skupinou osob jako jsou účastníci zakázané dohody, deštníkoví žalobci a nepřímí odběratelé. Součástí příspěvku je rovněž krátká úvaha nad možnou limitací okruhu potenciálních žalobců.
Druhá část je zaměřena na určení žalovaného a osoby povinné k náhradě škody. Porušitelem unijního a vnitrostátního soutěžního práva, který způsobil škodu, je "podnik" (soutěžitel) ve smyslu soutěžního práva EU, který se často skládá z několika fyzických či právnických osob, např. mateřských a dceřiných společností.
Určení konkrétní osoby (či osob) v rámci soutěžitele povinné k náhradě škody je proto klíčové. Přičtení odpovědnosti mateřské společnosti za faktické protiprávní jednání společnosti dceřiné je běžně používáno v oblasti veřejnoprávního prosazování soutěžního práva.
V příspěvku je poukázáno na několik možností, které mohou české civilní soudy využít, přičemž z důvodu naplnění principu právní jistoty a jednotné aplikace právního řádu je jako vhodnější navrženo užití veřejnoprávních pravidel i v rámci soukromoprávního vymáhání soutěžního práva. Právní i ekonomické argumenty pro vtažení těchto pravidel do českého civilního práva reflektují požadavky unijní směrnice č. 2014/104/EU a příslušná ustanovení zákona č. 262/2017 Sb., který tuto směrnici implementuje do českého právního řádu, i relevantní judikaturu SDEU a principy unijního práva.