Článek pojednává o zvláštní právní regulaci zápůjčky (mutuum) v případě právnických osob. Mezi nimi věnují prameny římského práva pozornost především městským obcím a zbožným ústavům, protože hrály ve starověkém Římě významnou roli.
Podle justiniánských Digest měly městské obce právo na úroky i na základě neformální dohody. Obce a zbožné ústavy mohly být právně vázány zápůjčkou sjednanou prostřednictvím zástupce, jen pokud z ní měly přímý prospěch, jak se píše v Digestech a Novelách.
Navíc byly omezeny možnosti zástavy a také platební neschopnost zbožných ústavů byla upravena zvláštním způsobem.