Abstrakt
Obrazy, kterými Conrad Hal Waddington doprovázel svůj koncept epigenetické krajiny, představují zvláštní případ vědecké ilustrace. Nejsou zachycením reálného objektu nebo typu, ani grafickým ztvárněním modelu, ale spíše vizuální metaforou.
Příspěvek se zaměří na fenomén takovéto vizuální metafory a na její funkce v rámci předávání a vysvětlování vědecké teorie. Ukáže vývoj Waddingtonových ilustrací a jejich proměňující se vztah s konceptem epigenetické krajiny.
Nastíněno bude i Waddingtonovo oceňování vizuálních schémat coby komunikační pomůcky, které vycházelo m. j. z jeho zájmu o výtvarné umění. Cílem je ukázat možné způsoby zkoumání vizuálních metafor, a to nejen na základě jejich provázanosti s ilustrovaným konceptem, ale i samotné výtvarné podoby.