Abstrakt
Jedním z dílčích komponentů práva na obhajobu je ochrana důvěrného vztahu (komunikace) mezi obviněným a jeho obhájcem. S odkazem na relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva i zákonnou úpravu autor poukazuje na to, že právo na obhajobu a práva s ním související (vyjma těch výslovně zákonem vyloučených) náleží nepochybně také právnickým osobám.
Příspěvek se zabývá otázkou, jakým způsobem by mělo být zajištěno právo na zachování důvěrné komunikace mezi obviněným z trestného činu a obhájcem, je-li obviněným právnická osoba. Inspiraci hledá autor v judikatuře soudů Spojených států amerických a tamějších pravidlech známých jako Control group test a Subject matter test.
Závěrem se pokouší nastínit řešení vznesené otázky i v kontextu české právní úpravy.