Legitimní očekávání představuje jednu ze základních zásad činnosti správních orgánů. Tato zásada je nepochybně spjata i s vyvlastňovacím řízením, v rámci kterého dochází k odnětí nebo omezení ústavně garantovaného práva vlastnického.
V souvislosti s dodržením této zásady se vyvlastňovací úřady musí v průběhu řízení vypořádat s celou řadou otázek tak, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Smyslem tohoto příspěvku je poukázat na to, jakou roli v rámci vyvlastňovacího řízení princip legitimního očekávání má.
Příspěvek se věnuje též tomu, jak je na legitimní očekávání v souvislosti s vyvlastněním nahlíženo z pohledu soudní judikatury.