Na rozdíl od velké většiny evropských zemí chybí v českém právním řádu explicitní zakotvení úředního jazyka. Neexistuje zde příslušný ústavní článek ani jazykový zákon, ani jiný zákon, jenž by obsahoval termín úřední jazyk.
V tomto příspěvku se nad touto zvláštností české legislativy zamýšlíme z hlediska historického i z hlediska možných perspektiv.