Abstrakt
Prevalence většiny častých spánkových poruch stoupá s věkem. V průběhu stárnutí dochází k fyziologickým změnám spánkové architektury.
Zdraví lidé se však na probíhající přirozené zrněny spánku bez problémů adaptují a jsou se svým spánkem spokojeni. Poruchy spánku jsou spojeny se závažnými důsledky.
U starších osob s narušeným spánkem je 1,6-2krát vyšší mortalita ve srovnání s osobami s normálním spánkem. Zvýšená mortalita se vztahuje hlavně ke kardiovaskulárním a cerebrovaskulárním onemocněním, nádorovému bujení a sebevraždám.
Chronické obtíže se spánkem jsou spojovány s poruchami kognitivních funkcí. Důležitá je správná diagnostika obtíží, zejména odlišení sekundárních forem.
Při léčbě sekundární poruchy spánku vždy usilujeme o co nejlepší kompenzaci somatických nebo jiných psychiatrických komorbidit. Diferenciálnědiagnosticky je kromě jiných spánkových poruch nutné odlišit poruchy spánku vyplývající z nedostatečné spánkové hygieny.