Komunikace je mnohorozměrný, v současném zdravotnictví a ošetřovatelské praxi pro mnohé pomáhající profesionály "obtížně uchopitelný", a proto znepokojivý fenomén. V příspěvku se zaměřujeme především na postmoderní aspekt proměn, střetů a průsečíků problematiky komunikace, rozhovoru ve vztahu mezi pomáhajícím profesionálem - zdravotníkem a pacientem / klientem v terapii, při poskytování ošetřovatelské péče.
Nastiňujeme filozofický rámec, včetně postmoderních sociálně konstrukcionistických a narativních východisek, která zásadním způsobem ovlivňují komunikaci s pacientem / klientem, schopnost a dovednost zdravotníka přizvat pacienta/klienta do dialogu, ke spolupráci.