Abstract
V určitém smyslu lze tvrdit, že adjektivum korunový "dědí" jinou část významového spektra svého základového slova koruna než adjektivum korunní. Přednáška představí právě koncept sémantické dědičnosti, jehož kořeny lze hledat v konstrukční gramatice, a ukáže, že tento koncept je v české lingvistické tradici implicitně přítomen a prakticky se zohledňuje v lexikografii.
Slovotvorba a lexikologie však sémantickou dědičnost dostatečně nezohledňují; některé tradiční předpoklady se pak zdají být přímo v rozporu s tím, co o ní bylo empiricky zjištěno. Přednáška na základě těchto empirických poznatků nastíní několik otázek, s nimiž bychom se měli ve snaze o adekvátní popis češtiny vyrovnat.
V konfrontaci s východisky tradiční české slovotvorby a kognitivní lingvistiky (a konstrukční gramatiky) bude naznačeno, kam by výzkum (nejen) slovotvorby mohl (a snad i měl) v dalších letech směřovat.