Publikace představuje málo známého akademického sochaře Jana Adolfa Vítka (1899-1950), rodáka z Polné u Jihlavy. Vůbec poprvé mapuje život a dílo muže, jehož tvorba spadala do sféry tehdy zcela upozaděného náboženského umění v období 2. světové války a byla soudobou kritikou velmi pozitivně oceňována.
Politický vývoj dalších let i Vítkova náhlá smrt mu ale zabránily prosadit se mezi velkými jmény poválečného umění.