Dějiny šlechtických rodů doby baroka jsou často prezentovány jako dějiny mužů, kteří skrze bojiště třicetileté války povznesly rodové prapory mezi habsburskou elitu. Až příliš se ale při těchto úvahách zapomíná na manželky, matky či dcery, jež nezanedbatelný nově nabytý ekonomický a sociální kapitál často přetvářely v kulturní hodnoty.
Dobrým příkladem je také pomezí Karlovarského a Plzeňského kraje, kde se v daném období nacházely reprezentativní rezidence nejen Sasko-Lauenburských vévodů, ale i Kokořovců z Kokořova, Lažanských z Bukové nebo Michnů z Vacínova. Příspěvek se proto bude zabývat představitelkami těchto rodin v 17. a 18. století a pokusí se nastínit jejich význam z pohledu kulturní historie.