Abstrakt
Za poslední čtvrtstoletí došlo na území Česka a Slovenska k podstatným změnám, a to nejen v případě věkové struktury populace. Skladba obyvatel má značný vliv na finanční a pracovní trh, poptávku po zboží a službách, jako například bydlení, doprava či sociální zabezpečení, stejně tak na rodinné struktury a mezigenerační vztahy.
V pozdější fázi života člověka se zdá, že chování neovlivňuje jen chronologický věk, nýbrž i věk prospektivní, tj. počet let, který dané osobě zbývá k dožití. Koncept prospektivního věku tak do analýz stárnutí populace přináší novou dimenzi, jež reflektuje významné změny na poli úmrtnosti a zdraví populace.
Cílem příspěvku není jen představení prospektivních charakteristik využitelných v analýzách demografického stárnutí a jejich vývoj v uplynulém čtvrtstoletí, ale i prezentace výsledků regionální diferenciace se zaměřením na Česko a Slovensko v evropském kontextu. Aplikace prospektivních charakteristik na úrovni NUTS2 například umožnila identifikovat další potencionálně ohrožené regiony důsledky demografického stárnutí, které se dle standardních ukazatelů jevily jako relativně mladé.
Využití tohoto konceptu v praxi by mohlo mít přínos zejména ve veřejném sektoru.