Abstrakt
Dnešní dobu charakterizují dva typy mediovanosti: kontakt s první přírodou je čím dál víc prostředkován druhou, lidskou přírodou, tvořenou mimo jiné kulturními symboly; samotná komunikace těchto symbolů je čím dál víc prostředkována informačními technologiemi. Oba procesy se vzájemně podporují a umocňují, vytvářejíce snadné předpoklady pro povrchní sociální komunikaci.
Je-li logos vnímán jako cesta ke smyslu, je jedním ze způsobů, jak se ho dobrat, vést studující k tomu, aby se naučili naslouchavému dialogu. Cestu k takovému dialogu ukazuji na příkladu konkrétní výukové metody.
Analyzuji jak její jakobsonovské předpoklady, tak především její pedagogické, vzdělávací i lidské implikace.