Poskytování odborných rad a spoléhání se na ně je neodmyslitelnou součástí lidské činnosti, která přirozeně vyplývá ze specializace lidí na určité oblasti na jedné straně a z uvědomění si nedostatečných znalostí a schopností na druhé straně, a tedy z nutnosti získat radu od osoby v daném předmětu činnosti znalejší a schopnější. Přestože poskytování odborného poradenství a spoléhání se na určité rady je základem jakékoli komplexnější lidské činnosti, přičemž vznikly celé obory zaměřené výhradně na poradenství (např. advokacie, daňové poradenství atd.), trestněprávní teorie ani praxe zatím nevěnuje patřičnou pozornost všem aspektům spoléhání se na odborné rady a jejich poskytování.
Nauka dosud z hlediska trestního práva podrobněji nerozpracovala ani základní teoretická východiska toho, jaký vliv má spoléhání se na nesprávnou odbornou radu na trestní odpovědnost osoby, která se řídila takovou radou, ani osoby, která poskytla nesprávnou radu. V tomto příspěvku bychom proto rádi alespoň zčásti zaplnili tuto pomyslnou mezeru, tedy představili základní teoretická východiska pro posuzování trestní odpovědnosti v případech, v nichž laik ohrozil či porušil zájem chráněný trestním zákonem v důsledku anebo na základě rady poskytnuté odborníkem.