Kapitola představuje kontexty filmového zpravodajství a avantgardních tendencí v českém filmu mezi válkami v Československu. Znovu nastoluje Navrátilův pojem "česká dokumentární škola", který obhajuje a zasazuje do širších souvislostí a dochází zejména k výsledku, že filmoví avantgardisté přicházeli k filmu často od filmové žurnalistiky, resp. žurnalistický princip je jedním z typických projevů české dokumentární školy.