Abstrakt
Naprostá většina rostlin je po celý život autotrofní. Jen malá část druhů je alespoň část svého života heterotrofní (Leake 1994).
Takové rostliny získávají energii a uhlík buď parazitismem na jiných rostlinách (tzv. parazitické rostliny), nebo skrze mykorhizní symbiózu z hub (tzv. mykoheterotrofní rostliny; Eriksson et Kainulainen 2011, Mercx 2013). Mykoheterotrofní druhy rostlin se většinou nedají kultivovat. Šance na navázání funkčního vztahu mezi symbiotickou houbou a mykoheterotrofní rostlinou jsou v umělých podmínkách velice malé a úspěchy se v případě klasické kultivace dostavují zcela ojediněle.
Jedinou skupinou mykoheterotrofních rostlin, které lze efektivně kultivovat, jsou orchideje. Ty jsou většinou plně mykoheterotrofní pouze v počátečních stádiích vývoje a tato fáze je tak kritická pro to, aby mohly vyrůst ze semen v dospělé rostliny, které většinou fotosyntetizují.
V praxi lze mladé orchideje pěstovat v podmínkách in vitro, kde můžeme symbiotickou houbu nahradit živným roztokem (neboli živným médiem). Heterotrofní orchidej potom získává uhlík i energii z živného roztoku a nikoliv ze symbiotické houby, jak je tomu v přírodě.
Proto se takový způsob kultivace označuje jako asymbiotická kultivace neboli asymbiotický výsev in vitro. Díky tomu, že není nutné pěstovat mykorhizní houby, lze dosáhnout výrazně vyšší úspěšnosti.
Celý postup je však nutné optimalizovat pro jednotlivé druhy, protože jejich nároky se mnohdy diametrálně liší. Kultivace na živných médiích se musí provádět za aseptických laboratorních podmínek, protože živné médium by umožnilo velice rychlý růst také mnoha jiným organismům běžně přítomným v okolním prostředí (např. vláknitým houbám, kvasinkám apod.).
Rostliny podčeledi Pyroloideae jsou sice orchidejím zcela nepříbuzné, ale mají podobný životní cyklus. Po vyklíčení semen jsou plně mykoheterotrofní a až výrazně později vytvářejí první fotosyntetizující pletiva.
To je také jeden z důvodů, proč se tyto výjimečné rostliny nepěstují - nelze je rozmnožovat výsevem ze semen. Přitom se jedná o rostliny poměrně aktraktivní a navíc vzácné.
Metodika efektivního rozmnožování této skupiny rostlin je proto potřebná jednak pro komerční účely zahradnického průmyslu a jednak pro ochranářské účely a možnosti reintrodukce či posílení přirozených populací. Navíc jedná se o rostliny, kterým je v poslední době věnovaná pozornost jako zdroj léčiv pro farmaceutický průmysl.