Abstrakt
Zapojení rodiny v terapii závažných duševních onemocnění je neopominutelnou součástí komplexní péče směřující k zotavení. Vzájemná kooperace, efektivní komunikace a dobrý vztah mezi lékařem, pacientem a jeho rodinou prokazatelně zlepšují prognózu většiny chronických onemocnění.
Očekáváme-li, že se pacient a jeho blízcí stanou kompetentními partnery při dlouhodobé terapii, musíme s nimi sdílet znalosti o nemoci a její léčbě, poskytovat emoční podporu a naučit je dovednostem nezbytným k úspěšnému zvládání nemoci. Rodinná psychoedukace je intervence, jejímž cílem je předat rodinám znalosti a dovednosti tak, aby rodinné klima podporovalo úzdravu, a současně uvést na pravou míru dysfunkční etiologické teorie o příbuzných jako vinících rozvoje onemocnění.
Rodinná psychoedukace patří k nejúčinnějším terapeutickým postupům u řady onemocnění, konkrétně vede k redukci relapsů schizofrenie, bipolární afektivní poruchy a periodické depresivní poruchy. Dále snižuje břímě osob pečujících o nemocné demencí, posiluje pozitivní postoje a dovednosti příbuzných pacientů s Tourettovým syndromem a poruchou pozornosti s hyperaktivitou a obsedantně kompulzivní poruchou.
V přehledovém článku představujeme teoretické modely zapojení rodin pacientů do komplexní péče a nabízíme tematické okruhy a vhodná uspořádání psychoedukačních programů. Rovněž uvádíme požadavky na lektory psychoedukace, předkládáme důkazy o účinnosti a argumentujeme ve prospěch širokého zavádění psychoedukace v kontextu aktuální reformy psychiatrické péče v České republice.