Mariánská úcta a nástěnné malby v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Bernardina Sienského v Olomouci na Bělidlech
Abstrakt
Zbožnost a důraz na tradiční postavy lidové kultury, tedy Pannu Marii a Krista, je jedním z typických znaků období pozdního středověku. Nástěnné malby v kněžišti a na triumfálním oblouku kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Olomouci lze dát do souvislosti s mariánskou úctou a označit je za projev mariánského růžence, podporovaného mendikanty, zvláště františkány - observanty.
Mezi nimi byla v 15. století nejvíce rozšířená podoba mariánského růžence, jež propagoval sv. Bernardin Sienský a následně jeho žák, Jan Kapistrán.
Kapistránova mise ve střední Evropě v polovině 15. století významně ovlivnila dění v inkriminované oblasti na několik desetiletí dopředu, jak dokládá vzrůstající obliba františkánů - observantů, či opětovný důraz na výtvarné umění v sakrálních stavbách. Nástěnná malba Růžencové Madony z roku 1500 na epištolní straně vítězného oblouku olomouckého kostela je inspirována deskovým obrazem Corona Beatissimae Mariae, který je v současné době uložen v Národním muzeu ve Varšavě, avšak původem z observantského domu ve Vratislavi.
Ikonografie desky, jež vznikla krátce před rokem 1500, je dokladem řádové úcty k Panně Marii a mariánského růžence pěstovaného uvnitř řádu. Možným objednavatelem nástěnných maleb v olomouckém kostele je Jan Filipec, jež byl před vstupem do řádu v diplomatických službách Matyáše Korvína a následně i Vladislava II.
Jagellonského a velmi dobře znal situaci jak v Olomouci, tak ve Vratislavi.