Abstrakt
Pacienti s diabetem 1. typu jsou při samostatném managementu diabetu vystaveni velmi častému rozhodování o správných dávkách inzulinu a prakticky denně riskují hypoglykémii nebo hyperglykémii. Lepší kompenzace diabetu dosahují ti pacienti, kteří měří glykémie v průběhu dne častěji - za standardní frekvenci selfmonitoringu glykémie lze považovat 4 a více měření pomocí glukometru za den.
Z dostupné literatury ale víme, že HbA1c bude díky častějšímu selfmonitoringu klesat až do frekvence přibližně 7-8 měření denně - to je však pro většinu pacientů neúnosné. K úspěšné léčbě diabetu 1. typu je nutné přesné dávkování inzulinu a bohužel ani časté měření pomocí glukometru neumožňuje pacientům vždy odhadnout aktuální trend glykémie a uspokojivě predikovat riziko hypoglykémie a hyperglykémie.
Ačkoliv v 80. letech minulého století osobní glukometry a selfmonitoring glykémie pomocí glukometrů (SMBG) znamenaly obrovský přínos pro každodenní zvládání diabetu, v současné době se standardem péče o pacienta s diabetem 1. typu stávají systémy pro monitoraci glukózy založené na kontinuálním senzoru. Pacientům nyní můžeme nabídnout běžné glukometry, dále systémy pro kontinuální monitoraci glukózy (CGM) a nověji i systémy pro tzv. okamžité monitorování glukózy (Flash Glucose Monitoring, FGM).
Základem kontinuální i okamžité monitorace jsou senzory zavedené v podkoží. Při používání CGM systém pacienta informuje o vývoji glykémie automaticky přibližně v pětiminutových intervalech a při rizikových hodnotách nebo trendech glykémie ho varuje.
Systémy CGM tedy pacientovi poskytují data o aktuální koncentraci glukózy v reálném čase a lze je použít po propojení s inzulinovou pumpou ke spouštění automatických funkcí pumpy-zejména při ochraně pacienta před hypoglykémií. V případě systému FGM je pacient informován až poté, co aktivně přiloží přijímač do blízkosti senzoru.
Potom proběhne přenos dat a teprve pak má pacient možnost zjistit průběh glykémie v posledních osmi hodinách, aktuální hodnotu glykémie a její odhadovaný trend. Přesnost měření glukózy pomocí CGM i FGM se výrazně zlepšila a v posledních letech je zcela srovnatelná s přesností kvalitních glukometrů.
Zvýšení kvality senzorů přináší stále větší nebo úplnou nezávislost CGM a FGM na glukometrech a přesnost CGM již p řestala být překážkou při sestavování uzavřeného okruhu pro automatické dávkování inzulinu. Hlavní překážkou, která brání širokému použití CCM a FGM, je prozatím vyšší cena a nedostatečný přístup ke kvalitní edukaci pacientů.