Hranice mezi lidskou společností a světem mrtvých, snů a nadpřirozených bytostí jsou v pozdních ságách o Islanďanech tenké a lze je oběma směry překračovat. Takové literární motivy nevytvářejí v ději pouhé náhodně zvolené epizody, nýbrž odrážejí změny v náhledu pozdně středověkých Islanďanů na vlastní svět.
Konflikty v rámci společnosti, které jsou základním stavebním prvkem klasických rodových ság, ustupují v postklasických textech do pozadí a staroseverská literatura se v nich širokým obloukem vrací k původnímu mytologickému modelu, jenž se zakládá na rozporu mezi sférou řádu a silami chaosu. Kniha tuto proměnu osvětluje z literárního i historického hlediska a studii doplňuje kompletními překlady osmi pozdních staroseverských textů.