Abstrakt
Rekodifikace soukromého práva v ČR přinesla jak pro právní jednání, tak pro odpovědnost právnických osob zásadní změny. Je tomu tak proto, že s účinností občanského zákoníku od roku 2014 došlo k zásadní koncepční změně v náhledu na právnickou osobu, kterou lze vyčíst jak z důvodové zprávy, tak ze samotného znění občanského zákoníku, tj. zejména z § 151 odst. 1 ObčZ, podle kterého "zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli,".
Jestliže statutární orgán právnické osoby nahrazuje vůli právnické osoby, potom lze z úmyslu zákonodárce vyjádřeného v důvodové zprávě, jakož i z jazykového a systematického výkladu § 151 ObčZ usuzovat, že právnická osoba svou vlastní vůli nemá. To má však zásadní význam pro konstrukci jak jejího právního, tak také protiprávního jednání a odpovědnosti.
S tím úzce souvisí i problém deliktní způsobilosti právnické osoby. Z § 24 ObčZ totiž plyne, že za své jednání odpovídá člověk, které je způsobilý své jednání rozumem posoudit a ovládnout.
Z toho lze usuzovat, že v pravém slova smyslu může odpovídat pouze člověk -fyzická osoba- neboť pouze člověk disponuje vlastním rozumem a vůlí. Tato konstrukce pak může vyvolávat pochybnosti nad deliktní způsobilostí právnické osoby a jejího postavení jako odpovědnostního subjektu v soukromém právu.
Právě proto je cílem předkládané monografie odpovědět na otázku, jak mohou právnické osoby v českém právním řádu právně jednat a (nejen za své jednání) také právně odpovídat. Tomu odpovídá její struktura a systematické řazení jejích jednotlivých kapitol.